Účinnost terapie přijetí a oddanosti: přehled randomizovaných studií
Meta-analýza
Typy studií podle spolehlivosti
Od nejspolehlivějšího po nejméně spolehlivý.
-
Souhrn více studií (meta-analýza, systematický přehled) ← tahle studie
nejspolehlivější obraz, jaký dnes máme. -
Randomizovaný pokus (RCT)
lidé byli rozděleni náhodně, takže rozdíl lze přičíst zásahu. -
Porovnání skupin
skupiny se porovnaly, ale bez náhodného rozdělení; naznačuje účinek. -
Pozorování nebo rozhovory
popisuje, co se děje a co spolu souvisí; příčinu to neukáže. -
Názor odborníků, teorie nebo jeden případ
nic se neměřilo na skupině lidí, jde o zkušenost a výklad.
Typ studie říká, jak byla udělaná, ne jak velký byl účinek.
Nový výzkum
Jak nová je studie
Podle roku vydání; klasika stojí stranou.
-
Nový výzkum ← tahle studie
vyšel letos nebo loni. -
Zavedené
vyšlo předloni nebo dřív. -
Klasika
práce, na které obor staví.
Stáří neříká, jak je studie spolehlivá. To říká typ studie.
Ve zkratce
Metaanalýza porovnala 34 randomizovaných studií. Autoři zjišťovali, zda je terapie přijetí a oddanosti (ACT) účinnější než jiné uznávané psychoterapie. Rozdíl ve výsledcích byl prakticky nulový (g = -0,01). Podle autorů současné důkazy nestačí k tomu, aby se plná ACT doporučovala před ostatními zavedenými postupy.
Celý souhrn studie Souvislosti · Co studie zjistila · Co to znamená · Co nepřeceňovat
Souvislosti
ACT je terapie, která pracuje s přijetím obtížných myšlenek a pocitů. Zároveň vede klienty k jednání podle jejich hodnot. Dřívější přehledy naznačovaly, že ACT může být účinná. Měly ale slabiny. Často chyběl předem zapsaný plán studie. Chyběl i dostatek účastníků pro spolehlivé srovnání. Proto nebylo jasné, zda je ACT opravdu lepší než jiné terapie. Autoři této metaanalýzy se proto zaměřili jen na randomizované kontrolované studie. Vybrali takové, kde šlo o plnou podobu ACT. To znamená terapii vedenou terapeutem, s více sezeními a se všemi hlavními složkami modelu. Srovnávací skupina musela dostávat skutečnou, uznávanou psychoterapii. Ne oslabenou kontrolu ani čekací listinu.
Co studie zjistila
Autoři našli 34 studií, které splnily kritéria. Použili tříúrovňovou metaanalýzu s náhodnými efekty. Ta zohledňuje více výsledků z jedné studie. Hlavní výsledek: plná ACT nebyla lepší než srovnávané psychoterapie. Rozdíl ve výsledcích duševního a behaviorálního zdraví byl g = -0,01 (p = 0,86). To je v podstatě nula. Autoři také popsali časté metodologické nedostatky. Mnoho studií nemělo předem zaregistrovaný hlavní výsledek ani hypotézy. Mnohé neměly dost statistické síly, aby rozdíl vůbec zachytily. Jen část studií analyzovala data podle principu intent-to-treat. To znamená, že se hodnotili všichni zařazení účastníci, i ti, kteří terapii nedokončili. Autoři také upozornili na přehnané interpretace v původních pracích. Navíc provedli doplňkové analýzy. Ty se týkaly klinické významnosti a procesů, na které ACT cílí. Šlo ale o analýzy vytvářející hypotézy, ne o potvrzení. Součástí byl i test ekvivalence proti předem stanovenému rozmezí g = ±0,20. I ten ukazoval na srovnatelnost, ne na převahu ACT.
Co to znamená
Podle autorů současné důkazy neopravňují doporučovat plnou ACT před jinými zavedenými léčbami. To neznamená, že ACT nefunguje. Znamená to, že v přímém srovnání nevychází lépe než jiné uznávané terapie. Pro vás jako terapeuta to znamená, že volba mezi ACT a jinými postupy může být věcí preferencí. Můžete zvážit, co sedí klientovi a co umíte dobře dělat. Studie neříká, že máte ACT opustit. Neříká ani, že je lepší. Autoři volají po přísnějších srovnávacích studiích. Doporučují také designy zaměřené na jednotlivce. Ty lépe odpovídají tomu, jak ACT pracuje s konkrétním člověkem. Ze studie není jasné, zda se výsledek změní u určitých diagnóz nebo u delší terapie. Tyto podskupiny nebyly hlavním cílem. Není také jasné, jak velký rozdíl by měl klinický význam. Autoři pracovali s hranicí ±0,20, ale ta je předmětem diskuse.
Co nepřeceňovat
Netvrďte, že ACT má silnější důkazy než jiné terapie. Rozdíl proti jiným uznávaným psychoterapiím byl prakticky nulový (g = -0,01). Nezaměňujte „není lepší“ za „nefunguje“. Nepřehlížejte ani slabiny studií: malé vzorky, chybějící předregistraci a málo analýz intent-to-treat.
Zdroje
- Gower, Tricia, Styler, Zoe R., Litz, Brett T. (2026). Randomized controlled evidence of the efficacy of acceptance and commitment therapy: A systematic review and meta-analysis. Clinical Psychology Review. https://doi.org/10.1016/j.cpr.2026.102786